výstavy / exhibitions

Výstava Krystalizace / exhibition Crystallization
Galerie Výklady AXA
Praha / Prag
20.7. - 19.10.2017 
kurátor / curator: Iva Mladičová
foto / photo: Martin Polák


V souboru sádrových reliéfů Křížová cesta, jímž Petra Křivová diplomovala roku 2015 na pražské Akademii výtvarných umění, je význam jednotlivých Zastavení vyjádřen „dějem tvarů“. Podstatná témata příběhů autorka transformovala do živosti formových vztahů. Podobný výrazový princip použila i v šestici sochařských prací pro Výklady AXA. Jejich tvary připomínají krystaly, počet i směr hran a ploch nesou konkrétní významy. V sestavě se autorka zabývá tématem komplikovanosti roviny vnitřní psychologie a možnostmi řešení reálné situace. Uvažuje o existenci rozhraní mezi nehmotnou myšlenkou a jejím „zhmotněním“ v čin. V řadě záznamu stádií řešení dilematu spatřujeme proces vědomého zacházení s jasným tvarem a kontinuální přítomnost „středu“. O přepisu daností reality lze hovořit i v autorčině instalaci ze sádrových plastik Uvnitř vně (2017), vytvořené pro konkrétní architekturu, nebo u dvojplastiky Trychtýře (2014) inspirované básní Christiana Morgensterna. Z prací Petry Křivové obecně vnímáme specifické partnerství citu a rozumu. Přičteme-li k němu autorčin autentický zájem o křesťanskou tematiku, nalézáme ideovou spřízněnost s úvahami Richarda Weavera, který ve své knize Ideje mají následky připomíná závislost logiky na „metafyzickém snu“ a proces abstrahování vnímá jako schopnost „nahlížet na věci pod zorným úhlem věčnosti“.
Iva Mladičová





















Realizace Rekonstrukce / realization Reconstruction
Selb, Germany
Stálé umístění ve veřejném prostoru / in public space







  





























Výstava SOCHY ŠMERALOVY VILY / Exhibiton SCULPTURES OF SMERAL´S VILLA
Olomouc, Sv. Kopeček
10.9.2016 - 10.9.2017






























NO GODDESS OF MEMORY 
MAGMA Contemporary Medium
30.7. - 4.9.2016

ARTISTS: József BARTHA (Ro), Aleksandra DOMANOVIĆ (Yu/De), Jaroslav KYŠA (Sk), Petra KŘIVOVÁ & Adam VELÍŠEK & Adam KOVALČÍK (Cz), artist duo MONOTREMU (Ro), Ilona NÉMETH & Jonathan RAVASZ (Sk), TEHNICA SCHWEIZ (Hu/De)


Curators: Alexandru POLGÁR & MAGMA - Ágnes-Evelin & Attila KISPÁL


In their everyday practice monuments tend to disappear. They stand in city centers, in front of certain buildings or on heights, where they are part of the inevitable landscape, duly ignored by regular city dwellers and waiting for some kind tourists to be seen again. To be a monument means to be ignored while opening up a space (often imperceptibly) – to rest in the oblivion of the habitual.  
Ancient symbols of power, myths that once structured a living experience, signs of gratitude and remembrance, monuments are some sort of material unconscious, always too blurry to be interpreted clearly, always erected as some strange statements one cannot avoid, positions, theses. Their erection stands there to be contemplated by all – this is what monuments do first and foremost. They call, impose, build a there. They force the goddess of memory to bless them with permanence, as if they knew nothing of vulnerability. 
The relationship between art and monuments is manifold. Not only that some artists are needed to make / conceive a monument, but the latter is also some sort of magnet, calling for intervention. It is a privileged space where visibility is augmented and every gesture receives a grammar. Paradoxically, insofar as each artistic intervention on a monument builds a work, a secondary monumentality starts to frame the initial “there” of the monument, haunting as an always topical question: to which extent monumentality is a necessary requirement of all work of art? And what does this mean in an era when the rate of forgetting exhibitions and works of art is at its highest speed, in the overarching digestive system of entertainment? 
Artworks are attempts at defining what is memorable. What deserves our attention and (sometimes) requires thinking. When dealing with monuments, every artistic gesture effectively re-makes them to a certain extent, passing the past to us, the viewers. The vivid diversity of such gestures speaks of the impossibility to close the past in a unified memory, be it divine or profane. Monuments become rather means of expression for a number of concrete messages. Their intricate debate constitutes no monument for Mnemosyne. Instead, it shows the Brownian movement of flying around some luminous points in which the past is concentrated, as some insects would do around a source of light when the night of memory falls.
Alexandru POLGÁR

















Výstava Klášterní zahrada 2016 / Exhibiton Monastery Garden 2016
Galerie Dům v Broumově
7.5. - 24.9.2016

Galerie Dům se v rámci letošní výstavní sezóny rozhodla využít prostory klášterní zahrady pro prezentaci souboru sochařských prací Pavla Hoška, Petry Křivové a Vojtěcha Míči, od počátku srpna budou dále ještě vystaveny práce Jindřicha Zeithammla a Václava Ciglera. Autoři vstupují do architektonického prostoru, jehož historie sahá do druhé poloviny 17. století. Původně sestával z okrasné terasové zahrady, užitkové části a pozdějšího parku s barokní kašnou. Nyní prezentovaná sochařská díla spoluvytvářejí specifickou atmosféru místa, od roku 2006 četně oživovanou pestrostí hudebních, výtvarných a divadelních událostí.


Pavel Hošek vystavuje trojici prací, jež vypovídá o jeho dlouhodobém zájmu o „zdánlivé prázdno ve vymezeném prostoru“ (P. H., 2015), o jeho konstruování prostoru prostřednictvím linií, živá organičnost je zde přítomna vedle zdánlivé jednoduchosti geometrie. Petra Křivová se představuje souborem betonových reliéfů tematizujících šest zastavení Křížové cesty. Jednotlivé výjevy převádí do abstraktního výrazu geometrizovaných tvarů. Výběr Vojtěcha Míči prezentuje ideu stálé přítomnosti podstaty sochy, její samozřejmé vytváření životního prostoru. Z jeho realizací vnímáme živý zájem o „velkorysost a monumentálnost výrazu, čistotu a jasnost provedení“ (V. M. 2014).


Pavel Hošek (nar. 1976 ve Zlíně) absolvoval v letech 1995–2001 pražskou Akademii výtvarných umění (sochařský ateliér Jindřicha Zeithammla), dvakrát obdržel ateliérovou cenu AVU (1997 a 2000). Roku 1999 absolvoval stáž na Staatliche Akademie der Bildenden Künste (ateliér Stephana Balkenhola) v Karlsruhe. Získal odměny v soutěžích na návrhy revitalizace Gahurova prospektu ve Zlíně (2011) a památníku Jana Kašpara v Pardubicích (2013). Samostatně vystavuje od roku 2003 (Ústav makromolekulární chemie AV ČR v Praze), proběhly např. jeho výstavy v pražské Galerii Kai de Kai (2004), v Domě umění v Českých Budějovicích (2006), v Dole Michal v Ostravě (2011, Šatny, s M. Hoškovou), v Galerii výtvarného umění v Náchodě (2011) a v roce 2014 Střet v Galerii Kabinet T. ve Zlíně a Galerii Jáma v Ostravě. V loňském roce vytvořil prostorovou realizaci pro broumovský klášter v rámci souboru „3x2 pro klášter“. Jeho práce jsou četně zařazovány na výstavy uměleckého seskupení Socha 2 aj.


Petra Křivová (nar. 1988 v Uherském Hradišti) je čerstvou absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze (2009–2015, ateliér sochařství Jindřicha Zeithammla; 2011 a 2015 obdržela ateliérovou cenu AVU), v letech 2013–2014 absolvovala stáž na Akademie der Bildende Künste v Mnichově. Zúčastnila se řady zahraničních dřevosochařských sympozií (FLUR, Erlbach, 2012; Forst, Německo, 2013; Sei per sei, Baselga di Pine, Itálie, 2013). Roku 2012 byla vybrána mezi finalisty Tennenloher Kunstförderpreis v Erlangen – Tennenlohe. Roku 2014 vytvořila Trychtýře pro vrch Vítkov v Praze, v loňském roce totéž téma prezentovala v rámci samostatné výstavy v pražské Galerii Makráč. Od roku 2004 se zúčastnila řady společných výstav; v loňském roce byly její práce zařazeny na Andante v Českém centru v Miláně.


Vojtěch Míča (nar. 1966 v Praze) absolvoval Akademii výtvarných umění v letech 1985–1992 (sochařský ateliér Stanislava Hanzíka, Jana Hány a Huga Demartiniho, ateliér monumentální tvorby Aleše Veselého). Absolvoval řadu zahraničních stipendijních pobytů, např. Daimler-Benz (Karlsruhe, 1991), Rheinland-Pfalz (Německo, 1998), stipendium J. a M. Jelínek (1996, Švýcarsko). Roku 1994 se konala jeho první výstava, v posledních několika letech samostatně vystavoval v Brně (Galerie G99, 2010), Ostravě (Sokolská 26, 2010), Olomouci (Caesar, 2010), Praze (Galerie Jelení, 2011) a Broumově (Broumovský klášter, 2014). Jeho práce jsou četně zařazovány do zahraničních přehlídek (GERMINATIONS 7, Grenoble, 1992; INTERNATIONAL 97, New York; Sculpture Inside, Sydney, 2009; Contemporary Visions IV., Londýn, 2013 aj.). Roku 2003 získal 3. cenu v soutěži na pomník II. odboje pro pražský Klárov. V letech 1993–2015 pracoval jako odborný asistent v sochařských ateliérech AVU v Praze (nejprve u prof. Huga Demartiniho, od 1996 u prof. Jindřicha Zeithammla), v současné době vede na pražské AVU ateliér figurálního sochařství.



Klášterní zahrada 2016
Pavel Hošek – Petra Křivová – Vojtěch Míča
kurátorka Iva Mladičová
8. 5. - 24. 9. 2016












































Výstava ANDANTE / Exhibiton ANDANTE
České centrum Milano / Galleria del Centro Ceco
4. - 28.11.2015

Letadlem z Prahy do Milana se dnes dostaneme za hodinu a půl. Ještě před sto lety trvala tato cesta dva i více dní. Ušetříme tak spoustu času, ale ochudíme se o postupnou proměnu krajiny kolem nás, o pomalé prožívání ubíhajícího času a našeho pohybu, ale i o myšlenky nebo zážitky s tím spojené. Dnešní zrychlený svět je prostě takový, dává nám neskonalé možnosti, ale i přináší i spoustu ztrát. Naštěstí v něm zůstávají určité kapsy, jež se svou povahou vzpírají hektickým změnám současnosti. Sochařství je jednou z nich. Po staletí se náročná rukodělná práce sochařů a sochařek odvíjela v pomalém rytmu, dodnes zápasí s materiálem, formou a prostorem. Výstava Andante je svědectvím o hledání současných českých sochařek a sochařů z nejmladší generace, je svědectvím, že zpomalit v dnešní uspěchané době je pořád možné. Přestože ubývá škol, kde se sochařství - toto výsostné a náročné umění - vyučuje, v Praze jsou hned dvě vysoké umělecké školy, kde probíhá výuka tradičním ateliérovým způsobem.

Akademie výtvarných umění v Praze byla ustavena v roce 1799 a sochařská speciálka zde fungovala od roku 1896 pod vedením nejvýznamnějších českých sochařů, jako byl Josef Václav Myslbek, Jan Štursa, Bohumil Kafka nebo Otakar Španiel. Uměleckoprůmyslová škola v Praze, založená v roce 1885, měla kamenosochařskou výuku od samého počátku, vyučovaly zde osobnosti jako Stanislav Sucharda, Ladislav Šaloun nebo Otto Guttfreund. V roce 1945 se škola zákonem proměnila ve Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Sochařský ateliér zde vedl Josef Wagner a vystudovala v něm silná poválečná generace českých sochařů a sochařek (Stanislav Kolíbal, Věra a Vladimír Janouškovi, Eva Kmentová, Olbram Zoubek, Zdeněk Palcr a mnozí další). Po roce 1989 vedl Ateliér všeobecného sochařství Kurt Gebauer, v současnosti mu dává tvář Dominik Lang spolu s teoretičkou Edith Jeřábkovou. Na Akademii v poválečné době působily největší osobnosti českého oficiálního sochařství Karel Pokorný, Jan Lauda, Karel Lidický nebo Miloš Axman. V roce 1990 prošla Akademie zásadní reformou a na pozice vedoucích ateliérů byly povolány nejvýznačnější osobnosti české neoficiální scény. Ateliéry sochařství vedli Karel Nepraš, Hugo Demartini, Jan Hendrych nebo Jaroslav Róna. V současnosti na AVU působí tři ateliéry sochařství pod vedením Jindřicha Zeithammla, Lukáše Rittsteina a Vojtěcha Míči. Speciální oddělení reliéfu a medaile vedené Miladou Othovou, jež je součástí Ateliéru figurálního sochařství a medaile, je v současnosti jediným českým vysokoškolským pracovištěm, kde se udržuje tradice tohoto společensky významného oboru.

Dnešní mladí sochaři a sochařky čerpají inspiraci z nepřeberných kulturních vrstev minulosti i současnosti. Jsou posedlí primitivním tvarováním hmoty, ale i delikátností renesance, exaltovaností baroka a vzpourou modernismu. Fascinují je nové materiály, ale dokáží vytěžit maximum i z těch tradičních. Sochařství se v druhé polovině 20. století radikálně proměnilo. V dnes už kanonickém textu Sochařství v rozšířeném poli Rosalind Krauss píše, že sochařství vstoupilo do završeného stavu své inverzní logiky a stalo se čirou negativitou, spojením toho, co je vyloučeno. Modernistické sochařství se radikálně vymezilo proti pomníku, nicméně tato vzpoura se záhy vyčerpala. V 60. letech hledali sochaři a sochařky cestu z této krize skrze ono rozšířené pole, jež Rosalind Krauss popisuje jako soubor protikladů, mezi nimiž je zavěšena modernistická kategorie sochy. Tyto protiklady představují místa v krajině, land-artové, ale i objektové instalace, prostorové realizace na pomezí architektury a totálního prostředí. Od přelomu milénia se toto rozšířené pole dále nezadržitelně rozpíná. Přestože je především polem plastických forem, zasahuje do virtuální reality digitálních médií, sociálních struktur, architektury, veřejného urbánního, ale i krajinného prostoru. Vedle historizujících, moderních, ale i postmoderních postojů se na výstavě tedy objevují i instalace nebo video. Naše postmediální situace však neznamená konec tradičních médií a postupů. Na obou pražských školách se studenti pořád učí pracné modelaci podle živého modelu, tříbí si své schopnosti v práci s tradičními sochařskými materiály jako je hlína, sádra, dřevo nebo kámen, zároveň však reagují na podněty současnosti a prozkoumávají možnosti sochařského uměleckého vyjádření v 21. století.

Výstava v Českém centru v Miláně je pokusem ukázat stav současného sochařství skrze práce studentů a studentek tří ateliérů AVU a jednoho ateliéru UMPRUM. Škol s výjimečnou tradicí a exkluzivním postavením na české výtvarné scéně. Přestože společenská poptávka po sochařské práci je stabilně přítomná, náročnost sochařského řemesla postavila v dnešní dravé a na výkon orientované době tento obor na samu hranu existence. Lpění na tradici, pro něž má AVU i UMPRUM nejlepší předpoklady, stejně jako možnosti rozšířeného pole současného sochařství jsou nadějí, že absolventi sochařských oborů ponesou dál břímě svého nelehkého úkolu. Kurátorka výstavy, historička umění Pavlína Morganová vybrala na výstavu představitele různých sochařských přístupů.

Jsou jimi studenti a studentky:

Jakub Goll – Ateliér figurálního sochařství a medaile AVU
Pavla Dundálková – Ateliér sochařství I AVU
Martin Malý – Ateliér sochařství I AVU
Nikola Emma Ryšavá – Ateliér sochařství I AVU
Martin Bobek – Ateliér sochařství II AVU
Ondřej Vicena – stážista Ateliéru sochařství UMPRUM (posluchač AVU – Ateliér nových médií I)
Kryštof Kučera – Ateliér sochařství UMPRUM
Pavlína Hlavsová – absolventka Ateliéru sochařství I AVU
Petra Křivová – absolventka Ateliéru sochařství II AVU

Výstava byla realizována v rámci Centralizovaného rozvojového projektu „Inovace, inspirace, interakce: mezioborová spolupráce pražských uměleckých vysokých škol" financovaného MŠMT.






























Výstava Andante v Artmixu





Festival 18+, Kluž, Rumunsko / Festival 18+, Cluj, Romania
Petra Křivová, Adam Kovalčík, Adam Velíšek
26. - 27.9.2015


Mezikulturní výměna a s tím spojená migrace a politický styk mezi dnešním územím Rumunska a současným územím Čech a Moravy sahá až do raného středověku. Roku 1373 nechal císař Karel IV. zhotovit sochu svatého Jiří dílnou Martina a Jiřího z Kluže. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších českých, ale i evropských gotických plastik.
Socha vyrobená v Kluži cestovala až do Čech, kde se zhotovilo několik odlitků. Kopie sochy je také vstupním reliktem v budově Akademie výtvarných umění v Praze. Již více než sto let je každý student determinován tímto objektem, který je prakticky kolektivním symbolem spojeným se studiem na AVU.
Instalace „Přepravní box sv. Jiří“ odkazuje k historické události, kdy sv. Jiří byl podruhé v pohybu, a to v roce 1900, kdy cestoval zpět do Kluže jako dar. Současná instalace je v podstatě jezdeckou sochou a přepravním boxem současně.
Monumentálnost bloku současně subverzivně odkazuje k obecné problematice funkcí soch ve veřejném prostoru, které mají potvrdit status quo danému politickému a společenskému prostředí. Socha nesla ideu, zprávu, tedy vždy silný obsah. V době pouliční zábavy, novodobých cirkusů a Evropských hlavních měst kultury se stává socha dekorem, kde estetická kritéria daného prostředí a doby jsou hlavním kritériem. Záměrná redukce formy u sv. Jiří automaticky podtrhuje různé asociace, které jsou podstatné pro vizuální definici prostoru, v němž žijeme.

 — František Zachoval




















Výstava Trychýře v galerii Makráč / Exhibition Funnels in Makráč gallery
7. - 30.10.2015





























68. Salon mladých v Poličce / 68. Salon of young artists in Polička
15.9. - 29.10.2015





























Diplomanti AVU / Graduates from the Academy of Fine Arts in Prague
30.6. - 2.8.2015
































Trychtýře, Sochy na Vítkov / realizace
30.9.2014 - nyní

za přispění MČ Praha 3 a Akademie výtvarných umění v Praze








Žádné komentáře:

Okomentovat